Kurt měl sprej se stříbrnou barvou a Shillinger s černou. Shillinger přestříkal "Pink" na "Black" a Kurt přestříkal "Floyd" na "Flag". "Pár hipíků se nám pak celý léto snažilo dát přes držku," říká Shillinger s úsměvem. "Byli jsme jako undergroundoví štvanci."
Jeden večer byl Kurt na graffitové výpravě s Osbornem a Chrisem, který nastříkal na zed banky slova "ZÁKONY HOMOSEXUÁLŮ", když se bůhví odkud vynořilo policejní auto a namířilo na Kurta reflektory. Chris s Osbornem vzali nohy na ramena a schovali se mezi popelnicemi, ale Kurt to odnesl; byl zatčen a odvezen na policejní stanici. Do protokolu zaznamenali, co měl po kapsách: jedno trsátko na kytaru, jeden klíč, jednu plechovku piva, jeden laciný prsten a jednu kazetu s militantní punkovou kapelou 'l~lilions of Dead Cops (Miliony mrtvých poldů). Dostal pokutu 180 dolarů a třicetidenní podmínku.

To léto

začal Kurt malovat graffity. Vandalem byl od té doby, co se v sedmé třídě začal opíjet, ale toho léta se jeho činnost stala, jak sám říká "cílenou výpovědí". Celé léto si ve dne dokola přehrával album Roch for Light skupiny Bad Brains a v noci pil a házel do sebe drogy On, Osborne, Steve Shillinger a další vyráželi vyzbrojeni fixy ven, poflakovali se po zapadlých aberdeenských uličkách a psali po zdech provokativní hesla jako "DOST KRISTA" a "BUH JE GAY", nebo stříkali sprejem na nákladní auta nápis "BUZERANT", aby naštvali burany. Jindy psali záměrně nesmysly jako "AMPUTUJTE AKROBATY" nebo "LOĎ AKK".
Jednou v noci narazili v malé uličce na ohromnou, bohatě zdobenou nástěnnou malbu s nápisem Pink Floyd. Její dny byly sečteny. "Byli jsme novopečení punkově," vysvětluje Shillinger. "A měli jsme spreje."

Shillingerovi kamarádi

už pohostinnost jeho rodičů vyčerpali, takže když Kurt neměl kam jít, skamarádil se se Stevovým bratrem Erikem. Shillingerovi měli pět synů a jednu dceru, a tak jeden strávník navíc nebyl skoro znát. Kurt u nich nakonec zůstal, od konce zimy roku 1985, asi osm měsíců a poctivě vykonával domácí práce jako všichni ostatní.
Erik hrál na kytaru taky a Steve Shillinger přísahá, že s Kurtem zapojili kytary do rodinného sterea a hráli zvlášt pikantní úryvek z "Rhyme of the Ancient Mariner" od Iron Maiden. Oba to vehementně popírají, ale jak říká Shillinger: "Každej někdy zatlouká svou minulost."
Shillingerovi se v minulosti ujali už několika "zatoulaných kotat", ale obvykle se brzy ozval někdo z rodičů a ptal se, jestli u nich jejich dítě není. Ale tentokrát se to nestalo. "Za celou tu dobu, co u nás byl, se jeho matka ani jednou neozvala," vzpomíná Lamont Shillinger.

Později Kurt

zkoušel nějaký čas písničky Fecal Matter s Buzzem Osbornem, který ho doprovázel na baskytaru, a bývalým bubeníkem Melvins Mikem Dillardem. Ten však později ztratil zájem a bylo po projektu. Podle Osborna se to stalo poté, co se "Kurt naštval, protože jsem nedokoupil bedny k base a prohlásil, že na to nemám".
Se Stevem Shillingerem, který byl známý tím, že nevynechal jediný mejdan, se Kurt seznámil na aberdeenské střední škole, kde jeho otec Lamont učil (a doposud učí) angličtinu. Shillinger si Kurta všiml, protože měl na deskách sešitu napsáno "Motorhead". Podle něj si Kurt nahrával na pásky "stylový heavymetalový věci" s názvy jako "Sebevražedný samuraj". Poprvé si spolu vyrazili na koncert Metal Church, ale Shillinger Kurtovi utekl, protože "tam bylo málo chlastu, a zas tak moc ho neznal".

Agresivita Kurtových skladeb vyrazila Mary dech. "Netušila, že v sobě mám tolik zloby," říká Kurt. Nahrával kytary přímo do magnetofonu, což je klasická úsporná punkrocková technika, kterou znovu použil po letech v "Territorial Pissings" na albu Nevermind. Podařilo se jim nahrát sedm snímků, mezi kterými byly skladby "Sound of Dentage", "Bambi Slaughter" a "Laminated Effect", která zní jako něco mezi "Stay Away" z Nevermind a hudbou pro iMTV, ale i zpomalenou instrumentální verzi "Downer", která je známá z pozdějšího alba Bleach. Na pásku Fecal Matter se objevily některé prvky, které jsou typické i pro Kurtovu pozdější hudbu - hlavně supertěžké chytlavé riffy, ale i útočně rychlá tempa a svérázný cit pro stavbu písně jako pozůstatek vlivu Melvins či Metalliky. Přesto se ještě nedalo mluvit o silných melodiích a Kurtovy vokály přecházely od chraplavého. šepotu k srdceryvnému kvílení.

'I~ zimu

se Kurt dal dohromady s baskytaristou Dalem Croverem a bubeníkem Gregem Hokansonem a začali zkoušet pár Kurtových věcí. Jednou jejich trio, které Kurt nazval Fecal Matter, hrálo jako předkapela Melvins ve Spot Tavern, přímořském baru v zapadlém městečku Moclips na washingtonskémpobřeží. Po čase se zbavili Hokansona, který jim stejně nikdy neseděl. Ve dvou pak začali intenzívně zkoušet a připravovat se na nahrání demo pásku. S Mattem Lukinem za volantem spolehlivé modré impaly vyrazili do Seattlu ke Kurtově tetě Mary, která byla hudebnicí a vlastnila čtyřstopý magnetofon.

Někdy zašel za Wendy

a ona mu udělala oběd. "Měla jsem pocit viny, že jsem Kurta poslala k tátovi," říká Wendy, "a začala jsem ho zase rozmazlovat. Když přišel ke mně domů na návštěvu, ptala jsem se: ,Dáš si něco k obědu?` Žehlila jsem si to, protože jsem se cítila vinna. Cítila jsem se strašně provinile."
Wendy přišla do jiného stavu a začala mít deprese z toho, co z Kurta vyrostlo. "Svému prvnímu dítěti jsem zpackala život, tak proč si pořizuju další?" napadalo ji tenkrát. "Jednou přišel domů, když už jsem měla velké břicho a brečela jsem kvůli tomu," vzpomíná. "Ptal se mě, co se děje, a já mu řekla, jak je mi děsně, když si vzpomenu, že jedno dítě je na cestě a druhé na ulici, a on sí přede mnou klekl, objal mě a řekl, že se má dobře, at si s ním nedělám starosti, že se neztratí."

Jako svobodný měl Kurt

nárok na potravinové lístky v hodnotě čtyřiceti dolarů na měsíc, ale jen málokdy si za ně kupoval jídlo. Místo toho pročesávali s kamarády město, kupovali si za lístky nejlevnější bonbony Jolly Rancher a za vrácené peníze si koupili bednu piva. Tato transakce jim zabrala skoro celý den.
Byl na sebe vlastně hrdý; dokázal přežít bez práce a bez domova. Jeho jedinou starostí bylo ukrást něco k jídlu, chytit v řece rybu a sehnat potravinové lístky. A občas pumpnout kamarády o makarony nebo sýr. "Žil jsem po aberdeensku životem punkrockera, tak jak jsem si ho vysnil," říká Kurt. "Byla to havaj. Ve srovnání s tím, co musela vytrpět většina kluků a holek, co utekli do velkoměst, to nebylo nic. Nikdy jsem se nesetkal ani s náznakem nebezpečí." Kurt uvažoval o tom, že se odstěhuje do Seattlu, ale velké město ho tak děsilo, že se k tomu sám neodvážil - málokdy vytáhl z oblasti Aberdeenu a Montesana paty - a ani nikdo jiný z Aberdeenu neměl dost kuráže, aby to udělal.

Kurt zůstal v bytě

ještě několik měsíců potom, co se Reed odstěhoval. Ze začátku se mu domácí dařilo umluvit, že zaplatí nájem později, ale pak si začala všímat, v jakém stavu byt je. Jeho kamarádi počmárali na schodišti všechny zdi a samotný byt vypadal jako rumiště.
Nestačil platit nájem, a tak se koncem podzimu roku 1985 nakonec vystěhoval s tím, že dlužil bytné peníze za několik měsíců. Nezaměstnaný a bez vindry v kapse strávil zimu posedáváním po knihovnách, kde si četl a psal poezii. Když den končil, koupil si karton piv a šel ke kamarádovi, u kterého popíjeli tak dlouho, dokud se Kurt nesvalil na gauč. Jindy spal v lepenkové krabici na verandě u Dala Crovera, v dodávce Chrise a Shelli, nebo se vkradl do domu své matky, když byla v práci, a přečkal noc na půdě nebo v podkroví. A někdy nocoval pod mostem přes řeku Wishkah blízko Wendina domu.

Když konečně přestal Kurta mlátit,

posadil se, aby si odpočinul. Rozhlédl se po pokoji a všiml si zohavených panenek Barbie, kreseb dětí se třemi hlavami, nápisů a odpadků. V jeho obličeji se objevil náznak strachu a zmatku. "Začal mi klást otázky," vypráví Kurt, "proč jsem takhle zničil ten pokoj." Pak začal Kurtem znovu smýkat a ten řval tak dlouho, až domácí z přízemí křikla nahoru, že volá policii. Vetřelec utekl. Policie nakonec dorazila, ale jen Kurtovi poradili, aby souseda nedráždil.
Ten se však pomstil. Celý následující měsíc k němu přicházeli kamarádi a bušili sousedovi na zed, vykřikovali oplzlosti a vyhrožovali, že ho zabijou. Soused se jen vyděšeně krčil ve svém bytě. Kurt se přiznal, že mu na schodech nechával dárečky v podobě kartonu piv, ve kterých byla kyselina, nebo obrázku s oběšeným buranem na stromě.

Po třech měsících se Jesse Reed odstěhoval a dal se k námořníkům.
Jednou Kurt fetoval kyselinu s kamarádem, který k němu přijel na skútru. Když si kamarád šel pro něco ke skútru, vrhl se na něj Kurtův neurvalý soused a začal ho mlátit, protože skútr stál na jeho pozemku. Kurt slyšel hluk a seběhl ze schodů, zatímco kamarád se dal na útěk. Soused se tedy vrhl na Kurta; dostrkal ho do jeho bytu a dvě hodiny do něj bušil a pohrával si s ním jako kočka s myší.

Ve zkušebně Melvins

se skamarádil s Chrisem Novoselicem. Chris se zmínil o tom, že hraje na kytaru, a začali spolu poslouchat muziku, popíjet a natáčet krátké filmy Chrisovou kamerou. Někdy ke Kurtovi domů přišla i Chrisova přítelkyně Shelli a bavili se všichni dohromady. Byli vyvrhelové a cvoci, ale alespoň byli vyvrhely a cvoky spolu. "Měli jsme toho tolik společnýho," vzpomíná Shelli. "Byli jsme spolu proti všem. Bylo skvělý mít svou partu. Drželi jsme pevně pohromadě, nic nás nemohlo rozházet. Když někdo něco proved, neměli jsme na něj vztek. Byli jsme vstřícní a snažili se jeden druhýho pochopit. Užili jsme si spoustu legrace."

Brzy potom získal

Kurt místo školníka na aberdeenské střední škole, kde trávil většinu dne tím, že seškrabával žvýkačky zpod lavic. Bylo to poslední místo na světě, kde by chtěl být. Jednoho dne přitáhl domů vzorkovník krému na holení. Ozdobil jím panenku - u úst jí visela zelená slizká pěna. takže vypadala jako z filmu The Exorcist - a pověsil ji za krk do okna, které vedlo do ulice, aby pobouřil místní burany.
"Byt jsem měl vyzdobenej v punkrockovým stylu - všude visely za krk malý panenky, který byly postříkaný krví," svěřuje se Kurt. "Koberec byl pocintanej pivem, zvratkama a krví, zbytky od jídel nikdo nevyhazoval. Nikdy jsem nemyl nádobí. Asi týden jsme s Jessem vařili. Pak jsme naházeli mastný nádobí do dřezu, napustili do něj vodu a nechali ho tam celých pět měsíců, co jsem tam bydlel." Kurt pořádal spoustu večírků, které tradičně vrcholily bitvou s krémem na holení.

Ale Kurt

svou matku vyjídal i nadále, takže jednoho dne mu dala ultimátum. "Řekla jsem mu: ,Když se nevzpamatuješ a neseženeš si práci, půjdeš,"` vypráví Wendy. "Jednou přijdeš domů a najdeš svý krámy spakovaný." A opravdu, když se Kurt jednou vrátil od Melvinů, kde okouněl při zkoušení, našel všechny svoje věci narovnané v krabicích na podlaze jídelny. "Zkusila jsem drsnou výchovu," říká Wendy. "Tenkrát to přicházelo do módy a tak jsem si řekla: ,Vyzkouším to na něm."`
Kurt použil část výživného od Dora jako zálohu a pronajali si s Jessem Reedem byt v Aberdeenu. Nájem platil z peněz, které si vydělal, když pracoval v restauraci v jednom z rekreačních středisek na washingtonském pobřeží. Snažil se Reeda přemluvit, aby s ním hrál. Když se seznámili, mluvili spolu bez přestání o kytarách - Reedův táta hrál v kapele, které vyšlo několik singlů. Když se Reed zmínil o tom, že právě dostal baskytaru, byl Kurt vzrušením bez sebe. "Jednou večer jsme spolu zkusili hrát a já zjistil, že je neskutečnej hudební antitalent," říká Kurt a z jeho hlasu je ještě dnes cítit zklamání. "Neuměl zahrát ani ,Louie, Louie`."

Kurta

už nemohl zachránit ani zvláštní doučovací program. Šest měsíců před závěrečnými zkouškami si uvědomil, že je skoro o dva roky pozadu. Učitel výtvarné výchovy Hunter ho přihlásil do několika soutěží vyšších škol o stipendium; Kurt dvě vyhrál, ale přesto se v květnu roku 1985, několik týdnů před zkouškami, rozhodl ze školy odejít.
Chtěl se věnovat hudbě, ale Wendy se zdálo, že je to ztráta času. "Řekla jsem mu, že by se měl o sebe postarat," vzpomíná Wendy "Když nedoděláš školu, měl by sis sehnat práci a dělat něco pořádnýho, protože vyjídat nás prostě nebudeš."

Kurt nebyl pro Reedovy právě ideální host. "Měl jsem na Jesse špatnej vliv," přiznává. "Kouřil jsem trávu a nechtěl jsem chodit do školy." Jednou Kurt v dlouhém telefonickém rozhovoru urážel paní Reedovou, a když zavěsil, zjistil, že ho poslouchá na paralelce. Podruhé se nemohl dostat domů, protože bylo zamčeno, a tak udělal jedinou logickou věc - vykopl dveře. A právě tehdy ztratili Reedovi veškerou trpělivost. Kurt vypráví, že Reedův otec tenkrát vyletěl a řekl mu: "Kurte, dělali jsme, co jsme mohli, abychom z tebe vychovali slušného člověka, ale nejde to. Zý jsi totiž ztracený případ. Bud tak laskav, sbal si svých pět švestek a zmiz." Paní Reedová pak Wendy vysvětlovala, že "Kurt Jesse stahoval na špatnou cestu".

V současnosti Don sbírá všechny články, které o Kurtovi vyšly. Má tlustý sešit s výstřižky a plnou skříň suvenýrů. "Všechno, co vím o Kurtovi," říká Don Cobain, ,psem se dozvěděl z novin a časopisů. Teprve tak jsem ho poznal."
Wendy poslala Kurta bydlet k jeho kamarádovi Jessu Reedovi, jehož rodiče byli fanatičtí křestané.
Kurt byl na mizině, a tak místnímu dealerovi drog řekl, že mu prodá kytaru, a nechal ji naivně u něj. Za týden si to rozmyslel, ale dealer si kytaru ponechal dál. Musel se bez ní obejít několik měsíců, než se jim s Reedem podařilo ji získat zpět.

Kurt chodil několik měsíců s velmi hezkou dívkou. Jmenovala se Tlackie a "kouřila trávu". Podle Kurta ho "v podstatě využívala než pustili jejího kluka z basy".
Jednou v noci Kurt Jackie propašoval k sobě do pokoje. Byl celý bez sebe a těšil se na to, jak přijde o panictví. Sotva se svlékli, vrazila clo pokoje Wendy, rozsvítila a zasyčela: "Ať ta děvka ihned vypadne!` Kurt utekl z domu ke kamarádovi zůstal tam, dokud matka jeho kamaráda nezavolala k ním domů: "Wendy, mám pocit, že se tvůj syn se přestěhoval k nám."
Kurt přestal kouřit marjánku, protože se "chtěl pokusit rměnit svůj život". V té době mu zavolala jeho nevlastní matka a zeptala se ho, jestli by se k ním nechtěl vrátit. Don mu hned na rovinu řekl, že jestli u nich chce bydlet, musí přestat s muzikou a začít dělat něco rozumného. Nějakým zázrakem se mu podařilo Kurta přesvědčit, aby dal kytaru do zastuvárny a absolvoval přijímací zkoušky k námořnictvu. Kurtovi testy dopadly výborně a nadšený náborář k ním dvakrát za sebou přišel večer domů. Ale druhého večera, těsně před podepsáním přihlášky, sešel Kurt do svého pokojíku v přízemí, vykouřil trochu marihuany, vrátil se nahoru, oznámil přítomným: ,,Děkuju, nechci," sbalil si svoje věci a odešel. Vydržel u Dona přesně jeden týden. Od té doby neviděl svého otce osm let.