Led zeppelin

První vzducholodí, která přeletěla nad moravskou metropolí, byla Italia v roce 1928. Její pouť však skončila tragicky, ztroskotala na severním pólu. Na konci 60. let se objevila druhá. Ocelový stroj s obrovskou energií razil cestu rockové hudbě. V tehdejším Československu ale narazil na jiné překážky - sovětské tanky neměly tuto hudbu v oblibě. Český fanoušek si musel na legendární kapelu počkat až do sametové revoluce. Mezitím zemřel jeden z lodivodů, John Bonham, a bylo jasné, že Led Zeppelin už do Brna nikdy nedoletí.
V 70. letech této hudbě propadli čtyři teenageři, kteří se také chtěli stát rockovými hudebníky. To se jim podařilo, vždyť skupiny Z kopce, Ošklid a Dunaj patřily v 80. a 90. letech k tomu absolutně nejzajímavějšímu, co český rock mohl nabídnout. Od roku 1995 si plní další sen z mládí. V brněnském sále Musilka, v brněnských a českých klubech a také na zahraničních pódiích hrají pro vlastní radost ze svobodné a tvořivé hudby, pro potěšení pamětníků, a kupodivu pro stále narůstající davy současných teenagerů invenční hudbu britské legendy.

The Pogues

Irská legenda The Pogues se chystá na reunionové turné po Británii, při kteréžto příležitosti vydává v reedici rozšířená a remasterovaná vydání všech svých sedmi studiových desek. 5. listopadu se tedy v obchodech objeví alba 'Red Roses For Me', 'Rum, Sodomy & The Lash', 'If I Should Fall From Grace With God', 'Peace And Love', 'Hell's Ditch', 'Waiting For Herb' a 'Pogue Mahone'. Celá sada bude dohromady obsahovat celkem šestatřicet raritních či dosud nevydaných skladeb, booklety budou obsahovat nějaké ty raritní fotografie. Své si také řekli Tom Waits, Steve Earle, Jim Jarmusch, Patrick McCabe, Matt Dillon, Bob Geldof a Stuart Pearce. Připomeňme, že The Pogues se rozpadli v roce 1995, neboť bez zpěváka Shanea MacGowana, který kapelu opustil v roce 1991, to prostě nebylo ono

Label Bad Boy

Label Bad Boy Records do světa vypustil zprávu, že chystá vydání "nového" alba bezkonkurenčně nejvýraznější osobnosti, která kdy dres jejich firmy oblékala. V plánu je totiž deska s názvem "The Notorious B.I.G.: Duets - The Final Chapter", jež by se měla dostat ven už 29. listopadu letošního roku. Dotyčné album bude prvním počinem po šesti letech, kdy brooklynskému rodákovi vyšlo LP "Born Again", díky němuž se Diddy a spol radovali z trojnásobné platiny. Jen pro představu doplním, že deska "Life After Death, jež vyšla těsně po jeho tragickém úmrtí, ke kterému došlo v březnu ´97, je ověnčená deseti a jedenáct let starý debut "Ready To Die" čtyřmi platinami.

Kemp

Dalším, kdo oceňuje publikum při letošní návštěvě Hip Hop Kempu není nikdo menší než letošní hlavní hvězda celého festivalu, konkrétně The Rebel Ins. Inspectah nevelebí Čechy jen tak na oko někde na svém webu, ale v rozhovoru pro jeden z největších amerických hip hopových serverů pro Hip Hop Game.
Inspectah sice ve faktech trochu přehání, zvláště v počtu diváků a znalosti tracků, každopádně je vidět, že jej atmosféra v Čechách vzala.

B-Legit

Legendární rapper B-Legit, který má na svém kontě zatím pět zářezů (poslední je album ''Hard 2 B-Legit'' z roku ’02), se po tříleté pauze vrací s další deskou. Ta oficiálně vyjde zítra (tedy 27.9.05) pod hlavičkou SMC Recordings/Universal Music a ponese název ''Black Movement''. Nový počin by měl být úplně jiný než všechna B-Legitova dosavadní práce. Sám B-Legit se k tomu vyjádřil následovně: "It's just music that you can feel. It's music with soulful hooks. Anybody that has a background from the South or the church, you can just feel those certain hymns and certain notes: the soul. It’s whatever it is that makes you feel good. You get you a nice pair of shoes and a nice clean truck, drive off and listen to some feel good music."

Eminem

Eminem se vlastním jménem jmenuje Marshall Bruce Mathers III. Dětství neměl příliš šťastné, žil sám s mámou a mladším bratrem, tátu nikdy neviděl. Velmi často se stěhovali mezi Kansas City a Detroitem, měnil školy, a tak se velmi těžce seznamoval s novými kamarády. Ve dvanácti letech se nakonec s matkou usadili ve Warren v Michiganu. Již v mládí se stal fanouškem rapu a ve čtrnácti letech se mu začal věnovat. Ačkoli nedokončil střední školu a vystřídal několik různých prací, snažil se maximálně soustředit na hudbu. 25.12.1995 se mu a jeho přítelkyni Kim Mathers narodila dcera Hillie Jade Scott. V roce 1996 vydal své debutové nezávislé album "Infinite", které se setkalo s malou

Sex Pistols

Sex Pistols vznikly v polovině roku 1975 pod vedením jejich manažera Malcolma McLarena. Původní sestava byla: Johny Rotten (John Lydon)-řev a zpěv, Steve Jones- pologramotný kytarista, Paul Cook- bicí a Glen Matlock- basa. Jejich živá vystoupení jim zajistila brzy pověst té nejodpornější kapely v U.K. Pistols byli reakcí na nudný a plitký glam rock, který tehdy ovládal hitparády. Jako zázrakem se jim povedlo získat smlouvu s EMI, která ji ale po vydání Anarchy in the U.K. vypověděla, takže McLaren shrábl tučnou zálohu. 1.12. 1976 se odehrála televizní show, ve které členové skupiny zavalili redaktora nadávkami hrubšího zrna. Následovalo z "neznámých" důvodu rušení koncertů z plánovaného turné. Následuje podepsání smlouvy s A&M a vydání God Save The Queen.Těsně po podepsání smlouvy s A&M byl vyhozen Matlock a na jeho místo se dostal Sid Vicious. Záhy byla smlouva vypovězena a záloha šla opět do McLarenovy kapsy. BBC také zakázala God Save The Queen vysílat. Podpis další smlouvy, tentokráte s Virginem, byl definitivní a umožnil kapele nahrát album Nevermind The Bollocks. V lednu 1978 opustil Rotten kapelu a 11.10.78 je Sid obviněn z vraždy Nancy Spungenové, je ale pro nedostatek důkazů propuštěn. 2.2.1979 se Vicious předávkoval heroinem.

Zaňková

Veronika, jako jediná z desítky finalistů 1. ročníku Česko hledá SuperStar, se může pochlubit tím, že během půl roku po svém debutovém albu "Zpátky na zemi" vydává své další, řadové album. Všechny písničky na obou albech jsou výhradně plodem jejího velikého autorského potenciálu. Jako zpěvačka s jedinečným, dobře rozpoznatelným, temně podbarveným hlasem, má písničky psané skutečně "na tělo" a dává jim tak další silný pocitový rozměr.

Olympic: NĚJAK SE VYTRÁCÍŠ MÁ LÁSKO

Autor textu: Jaroslav Jakoubek
Nějak se vytrácíš má lásko
jak mince rozměněná na šestáky
A se šestáky vytrácím se taky
Nějak se vytrácíš má lásko
Jak průvan který zimomřivě studí
jak jinovatka když se ráno budím
Nějak se vytrácíš má lásko
tak jako blednou v albech podobenky
Tak jako žloutnou staré navštívenky
Nějak se vytrácíš má lásko
Tak jednoduše jako život kráčí
malinko k smíchu malinko k pláči
Rf:
Něco mě mrazí
něco ve mně zebe
ztrácím kus sebe
ztrácim tebe
ztrácim kus vesmíru
A tousek jistoty
A lásku na míru
A lásku prostoty
Lásku co z šestáku si hrady ráda staví
a která buhví proč tak často ochuroví Nějak se propadáš má lásko
a je mi různě,jen mi není príma
tam, kde je smutno, tam kde je mi zima.
Nějak se propadáš má lásko
tam, kde mě mrazí z toho, co nás čeká
co čeká zítra na člověka.
Kterému rozbila se křehká nádoba
je to zlé pro mne, pro tebe a pro oba.

Aratik

Kapela vznikla z několika lidí, kteří chodili do kytarových kroužků Institutu zájmového vzdělávání. Původní sestavu tvořili Saša, Zuzka, Karolína, Bára a Petr.
Hned začaly přípravy na první soutěž - Bránu 2000. Její okresní kolo se podařilo vyhrát a to s písněmi Balada o Kornetovi. Postoupili do celostátního kola v Brně. Sestava zůstala nezměněná, pouze přibrali Martina Boukala.
Z kapely odchází Saša a Zuzka. Pak příchází na chvíli Helena.
Sehnali další zpěvačku Petru a vyráží pokoušet štěstí na další okresní kolo Brány (2001) tentokrát s písněmi Petěrburg, opět postupují na celostátní kolo do Brna.

orlik 2

Orlík byl kvůli svým textům, které byly kvůli silné podpoře hnutí skinheads považovány za nacionalistické a rasistické, považován za příčinu opravdu masového rozšíření hnutí "Skinheads". Média v té době měla jasný cíl: kontroverzní Orlík. Většina textů byla zpravidla vlasteneckých (př: Čech), ale je faktem že rasistické písně a písně na podporu násilí se na Orlíku opravdu vyskytují, to se nedá popřít. Vlastenecké cítění se ale často objevuje i na sólových albech Dana Landy. Texty Orlíku byly rozhodně změnou a ukázkou, že existuje i něco jiného, než dosavadní hudební branže, která po mnoho let zůstávala prakticky stejná.

Samozřejmě co se líbí jedněm nemůže se líbit někomu jinému. Tak to na světě chodí. Mnoho lidí, je tehdy odsuzovalo a ještě dnes se i na Landu, nepochopitelně, dívají jako na "bejvalýho skinheada, kterej má v hlavě stejně porád nas...". Orlík byl ale opravdu bohužel příčinou toho, že skinheads je dneska opravdu masová záležitost. I když tehdejší skini měli ideály, věděli co chtěli a vůbec to bylo o něčem jiném. A i kdyby nebylo, tak se alespoň veřejně nehlásili k fašizmu, rasizmu a jejich jediným cílem nebylo všecko rozmlátit. To, ale nedělají jenom skinheadi, ale také spousta jiných extrémistů.

Rockenrol u nas

Byly doby, které se z nedostatku průkazných materiálů staly legendami. Ale pokud se legendou stane hudební událost stará necelých třicet let, není to chyba hudby.

Naše legenda k nám promlouvá z let padesát šest až šedesát dva. Dvacátého století. V této sedmiletce se v českých zemích zformoval k životu hudební směr, který byl dosud pro nejširší podvědomí veřejnosti jen synonymem toho nejhoršího, co k nám mohlo ze zámoří proniknout horšího než kovbojské filmy, strip-teas či žvýkačka.

K tomu však bylo potřeba lidí. Lidí, kteří se narodili na sklonku války nebo brzy po ní. Aby je ve čtrnácti začal v těle tlačit neukojený rytmus a těm nejroztřesenějším pak v patnácti nezbývalo, než někde vyžebrat na nějaký hudební nástroj. Ti, co se narodili dříve, se ještě nechali strhnout tuzemským velmi pozvolným ústupem poválečného dixielandového revivalu. Ale ti o málo mladší, odcházeli jednoznačně do prodejen s kytarami, s hlavou ještě plnou písní večerního poslechu Radia Luxembourg. Bylo jim čtrnáct, patnáct, šestnáct let a nevěděli nic o "doznívání swingové éry", příliš nepřemýšleli o "generačních problémech" a neměli tušení o "revoltě rock`n`rollové mládeže". Neznali téměř nic z historie pop-music dvacátého století, nikdy dříve neslyšeli černošské bluesové nebo rhythm-and-bluesové hudebníky, neznali ani jednu z mnoha podob country-and-western music.

Neměli důvody k vědomému bourání konvencí. To vše přišlo až o pár let později.

Mládí, které v této době stálo na prahu své dospělosti, slyšelo v hudbě kolem sebe to, co se velmi vzdalovalo od očekávaného pocitu, že nezbývalo než odejít jinam a začít znovu.

Toto v oblasti populární hudby neudělalo v minulosti žádné jiné pokolení. Vrátit se k primitivním začátkům a získat tak šanci ve formě koncentrátu, to se v tomto kulturně bouřlivém století poštěstilo jen jazzmanům a špičkám výtvarného umění v prvním čtvrtstoletí.