Wednesday, May 31, 2006

Chris a jeho milá

a inteligentní žena Shelli vlastní skromný domek v tiché předměstské univerzitní čtvrti. Vedou pospolitý život - žije s nimi Chrisova sestra Diana a manažer skupiny Alex Macleod, veselý Skot s culíkem, který je tak oddaný, že by byl pravděpodobně ochoten kteréhokoliv člena kapely chránit před smrtí vlastním tělem. Průběžně je navštěvuje také Chrisův bratr Robert. Začátkem března u nich krátce pobývali Kim Gordonová a Thurston Moore ze Sonic Youth, kteří v Seattlu zakončovali své světové turné. Jeden den šli Gordonová, Moore a Mark Arm z Mudhoney nakupovat desky a přinesli i Bennyho Goodmana na vinylu. Když si pak na starém gramofonu značky Victrola pouštěli skladbu "Royal Garden Blues", Chris mezi praskotem a šumem prohodil žertem k Moorovi: "No jo, nedokonale] zvuk. Přesně takhle zní naše nová deska!"

Tuesday, May 30, 2006

continue

Ze všech tří je nejméně viditelný - neměří konečně dva metry jako Chris a nestojí v popředí jako Kurt. Stejně jako Chris chodí na každý koncert v Seattlu, kde vždycky stojí v davu mezi ostatními. Má ideální postavení a ví o tom - je členem jedné z nejúspěšnějších rockových kapel na světě, ale když večer vyrazí do města, mohl by spočítat na prstech jedné ruky, kolik lidí ho pozná.
"Chris má srdce ze zlata," tvrdí jeden jeho důvěrný přítel. "Je to dobrá duše." Chris mluví pomalu a uvážlivě, a i když nepředstavuje typ sečtělého intelektuála, je géniem, pokud jde o zdravý selský rozum; vždy připraven příslušně okomentovat nesmyslnou situaci. Tvrdí o sobě, že je "fanatik na dění ve světě". Je dobře informován a vážně se zajímá o situaci v bývalé Jugoslávii, odkud pochází jeho rodina.

Tuesday, May 23, 2006

Skupina netoužila po slávě,

ani na ni nebyla připravená. Sláva je překvapila. Zaskočila je. Přišla moc brzy. Chris s Davem ji nesli těžce, Kurt ještě hůř. Většinu roku 1992 byli jako ochromení, ale začátkem jara následujícího roku se už Kurt, Chris a Dave dívali na všechno, co se stalo, se stoprocentním nadhledem.
Dave mi o všem vyprávěl v Laundry Room, skromném nahrávacím studiu v Seattlu, které vlastní dohromady se starým kamarádem a bedňákem Barrettem Jonesem. Seděl na podlaze mezi nástroji, zesilovači a kabely, na košili měl placku K Records a házel do sebe toxické jídlo z blízkého obchodu 7-Eleven. Na svých čtyřiadvacet let je velmi výřečný a sebejistý a je neobyčejně vyrovnaný; není přehnaně sebevědomý, ale zná svou cenu. "Dave je nejvyrovnanější kluk, jakýho znám," říkává o něm s oblibou Kurt.

Monday, May 22, 2006

Členové Nirvany

evidentně nepatřili do světa byznysu (hlavní sídlo své firmy v L.A. navštívili přesně jednou) - kapela jasně definovala své postavení mimo idealizovaný střední proud reprezentovaný Madison Avenue, televizí, velkými nahrávacími společnostmi a Hollywoodem. Abychom použili již zavedený termín, Nirvana představovala alternativu. Když osm milionů lidí prohlásilo, že má stejné pocity, začal mít střední proud nový význam.
Řada úspěšných kapel dělala docela dobrou muziku, alebyla to hudba pro pobavení. Tato hudba rezonovala. Nebyla povrchní a vykalkulovaná. Byla osvěžující, děsivá, krásná, útočná, vágní i rozjásaná. A nejenže měla odpich, dala se navíc i pohvizdovat.

Sunday, May 21, 2006

I když bývají považováni

za součást "seattleského proudu", nejsou ze Seattlu - Kurt Cobain a Chris Novoselic pocházejí z odříznutého dřevařského města Aberdeenu na pobřeží státu Washington. Kapela dozrávala tady a v blízké Olympii, domově firmy K Records a "naivně popové" skupiny Beat Happening, což byly dva hlavní momenty, které Nirvanu myšlenkově, a možná i hudebně ovlivnily. Jestliže Kurt mluví o punk rocku, nemá na mysli zelené vlasy a nosní dírky prošpikované spínacími špendlíky. Myslí tím ono udělej si sám, bud sám sebou a étos nedokonalé techniky K, Touch & Go, SST a jiných důsledně nezávislých firem. Je to snaha vyrvat hudbu z uzavřených společností a vrátit ji lidem, udělat z ní elektrickou lidovou hudbu.

Saturday, May 20, 2006

Písně na Nevermind

jsou možná o pocitu odcizení a apatii, ale je to odcizení a apatie vůči věcem, které nejsou tak důležité. Kapela se naopak jednoznačně vyslovila k problému feminismu, rasismu, cenzury a hlavně strachu z homosexuálů. Každý náznak pasivity byl smeten úžasnou Bílou hudby (především výbušných bubnů Dava Grohla) a nepopiratelnou schopností skládat písně. Byla to vášnivá hudba, která nic nepředstírala. Nirvana dodávala sílu generaci, která sama žádnou sílu neměla.
Počátky životní dráhy členů skupiny odráží osud jejich generace. Všichni tři pocházejí z rozvrácených rodin. Všichni tři (dokonce i bývalý bubeník) trpěli v dětství silným pocitem odcizení; dva nedokončili střední školu.

Thursday, May 18, 2006

V osmdesátých letech

řada hudebníků protestovala proti různým politickým a společenským neřádům, ale většina z nich patřila k poválečné generaci; například Don Henley, Bruce Springsteen a Sting. A mnoho fanoušků v tom protestu vidělo to, čím v zásadě byl: pózu, pokryteckou propagaci sebe sama, prospěchářství. Proč se objevili na Live Aid právě Duran Duran? Kurt Cobain reagoval na zlé časy tak přímočaře, jak jen lze, a po čertech poctivěji: Křičel.
Přesto by bylo omylem nazývat Kurta Cobaina mluvčím jedné generace. Mluvčím generace byI například Bob Dylan. Kurt Cobain nenabízí odpovědi, jen se ptá. Vydává zmučený nářek a libuje si v negativní extázi. A pokud je tohle zvuk vyjadřující pocit dospívání v této době, tak at takový je.

Wednesday, May 17, 2006

Dvacetiletí

už měli po krk vykopávek typu Genesis nebo Erica Claptona, či vyumělkovaných kreací typu Pauly Abdul a Milli Vanilli, které jim byly servírovány; dvacetiletí chtěli mít svou vlastní muziku. Něco, co by vyjadřovalo jejich pocity. Neuvěřitelně hodně jich pocházelo z rozvrácených manželství. Věděli, že jsou první generací Američanů, která má pramalou naději, že se jí povede lépe než jejich rodičům, generací, která bude trpět za finanční blahobyt Reaganových osmdesátých let, která strávila sexuální vrchol ve stínu AIDS a v dětství prožívala noční můry z jaderné války. Nevěděli si rady se světem plným válek, většinu života prožili v době, kdy byI v Bílém domě Reagan nebo Bush, a byli vystaveni represívnímu sexuálnímu i kulturnímu klimatu. Cítili se bezmocní a negramotní.

Tuesday, May 16, 2006

Objevitelské nadšení,

bez kterého by se člověk ve vodách nezávislé hudby těžko zorientoval, bylo v podstatě výtkou stádovému konzumentství. Velké firmy, které si zvykly vrážet peníze do reklamy a vnucovat svůj vkus veřejnosti, prožívaly bolestný přerod. Nezávislá hudba předpokládala nezávislé myšlení, počínaje umělci, kteří hudbu dělali, přes podnikatele, kteří ji prodávali, až po Iidi, kteří jí kupovali. Nový singl Calamity Jane seženete mnohem hůř než nejnovější kompakt C+C Music Factory.
Roku 1990 se na prvním místě neumístilo žádné rockové album, což inspirovalo několik obchodních expertů k prohlášení, že rocku odzvonilo. Hudební publikum bylo systematicky tříštěno rozhlasovými stanicemi, snažícími se pečlivě kopírovat demografickou křivku, a zdálo se téměř nemožné, že by se rockoví fandové shodli na jedné desce v takové míře, že by ji to vyneslo na vrchol hitparád. A zatímco rock degeneroval do vyčpělé a zmanipulované pseudovzpoury, masy začaly srozumitelněji oslovovat žánry jako country a rap. I když se roku 1991 vyšplhalo na první místo i několik dalších rockových alb, Nevermind kolem sebe sjednotilo posluchače, kteří nikdy předtím jednotní nebyli - sjednotilo lidi, kterým bylo kolem dvaceti.

Sunday, May 14, 2006

Od té doby

se všechno rozdělovalo na dobu před Nirvanou a po Nirvaně. Rozhlas a tisk začaly brát "alternativní" hudbu vážně. Gramofonové firmy náhle začaly měnit strategii. Místo doposud propagovaného lehkého středního proudu, který se sice zpočátku dobře prodával, ale o kterém už pak nikdy nikdo neslyšel, začaly sázet na koně, kteří slibovali dlouhodobější úspěch, A místo aby do nich vrážely peníze, dokud se nezačnou prodávat, propagovaly je s podporou provinčních médií. Tak prorazila i Nirvana - na začátku byla malá skupina místních médií a fanoušci, kteří rozšiřovali posluchačské zázemí skupiny tím, že o ní mluvili - nejdříve pozvolna. později mílovými kroky. Žádné reklamní fígle, jen dobrá muzika.

Saturday, May 13, 2006

Underground

posílený punkrockovou revolucí formoval rozsáhlou sít podzemního hudebního průmyslu. Ta se rozrůstala tak, že ji nedokázalo zadržet ani maximální úsilí hudebního průmyslu ovládaného poválečnou generací "baby boomers". První vlaštovkou byli R.E.M., pak se objevili Jane's Addiction a potom přišla pecka! Po celém světě se prodalo osm milionů výlisků Neuermind. Album vzdorovalo největším výkonům takových lidí jako Michael Jackson, U2 nebo Guns n'Roses a vyšplhalo se na první místo žebříčku alb v Billboardu.

Thursday, May 11, 2006

To, co se dělo v kultuře

se neodráželo jen ve zvuku hudby, ale i v tom, a to bylo stejně tak důležité, jak pronikala do širokého povědomí. Punk rock se prakticky objevil ve chvíli, kdy Johnny Ramone poprvé přiložil trsátko ke strunám kytary a inspiroval tak na desetiletí a půl k tvrdé práci nespočetnou řadu kapel, nezávislých nahrávacích společností, rozhlasových stanic, časopisů a obchůdků s deskami, které bojovaly, aby vytvořiliy alternativu k nemastnému neslanému a blahosklonnému společenskému rocku, podbízejícímu se publiku prostřednictvím cynických velkých firem, neosobních hal, obrovských obchodů s deskami, podprůměrných rozhlasových stanic a celostátních hudebních časopisů napěchovaných rockovými hvězdami.

Tuesday, May 09, 2006

Druhého dne Chris

navštěvuje legendární beatnické místo, knihkupectví City Lights. Venku u automatu na drobné stojí bezdomovec a vykřikuje: "Dobrá zpráva, lidičky! S potěšením přijímáme dvacetidolarový bankovky na Velikonoce!" Chris mu jednu podává.
Vystoupení v Cow Palace znamenalo vítězství. Jako by se potvrdilo, že když punkrocková kapela prorazí do hlavního proudu, nemusí vůbec jít jen o štastnou náhodu. Ten úspěch měl význam pro Nirvanu, ale i všechny podobné skupiny, a snad i pro celou kulturu. Jak nedávno prohlásila Kim Gordonová ze Sonic Youth: "Když kapela jako Nirvana vyjde z undergroundu, znamená to, že se v kultuře něco děje, že to není jen obchodní artikl."

Monday, May 08, 2006

Všichni později oslavují

úspěšné vystoupení na dvoře moderního motelu Phoenix - až na Kurta a Courtney, ti se uchýlili do luxusního hotelu na druhé straně města. Courtney tvrdí, že mají na Phoenix špatné vzpomínky. A navíc tam prý mají moc malé osušky. I bez nich se toto místo mění v malou nirvanovskou vesnici. Je tu Dave s matkou a sestrou a Chris se Shelli, nechybí ani usměvavý bedňák Ernie Bailey se ženou Brendou, manažer Alex Macleod, osvětlovačka Susanne Sasicová, lidi z vedení Gold Mountain, Mark Kates z Geffenu/DGC, dokonce ani členové Love Battery ze Seattlu, kteří jsou čistě náhodou ve městě. Chris jde dolů do obchodu a kupuje plnou náruč lahváčů. Večírek končí až brzy ráno.

Sunday, May 07, 2006

Lidé se jeden druhého ptají, jestli se mu nic nestalo. Na předem zinscenované divadlo to nevypadá, to by si asi dali předem na podlahu nějakou podložku. Možná jde o klukovský kousek, jako když si žáček základní školy rozbije nos a rozmaže si krev po obličeji, aby měl pokoj od třídního rváče, případ "raději si ublížím sám, než abys to udělal ty" v podání kluka, který zahajoval blok písničkou "Rape Me" (Znásilni mě). Třeba je to pocta husarským kouskům Kurtových oblíbenců Evela Knievela a Iggyho Popa. Anebo je tak omámený muzikou, že nevnímá fyzickou bolest; jako soustředěný fakír, který chodí po rozpáleném uhlí. Soudě podle publika přihlížejícího se zatajeným dechem nejspíš půjde o poslední alternativu.

Saturday, May 06, 2006

Ze strany pódia je sleduje Eddie Vedder z Pearl Jam; nedaleko stojí Dale Crover z Melvins. Frances Bean Cobainová čeká s vychovatelkou v otcově šatně. Courtney tak tak uhýbá umělohmotné láhvi s minerálkou, kterou Kurt poslepu odhodil. Ušklíbne se a zamává na něj.
Když se blok chýlí ke konci, Kurt, Chris a Dave Grohl mizí za bicími, dávají kolovat cigaretu a dohadují se, co budou hrát. Vracejí se a přidávají půlhodinové pásmo sedmi písniček, jež vrcholí skladbou "Endless, Nameless", mystickou nahrávkou uzavírající Nevermi.nd. Kapela zrychluje hlavní riff písně a dostává se do transu. Kurt se prochází po zesilovačích. Není moc vysoko, ale přesto je pohled na něj strhující; působí dojmem sebevraha, který se prochází po římse budovy. Hudba se neustále zrychluje. Kytary kvílí, Chris si odepíná baskytaru a mává jí před svým zesilovačem; Dave Grohl mlátí do bubnů jako šílený. Skladba vrcholí, Kurt ztěžka dopadá na bicí soupravu a podstavce s bubny a činely se rozlétají do stran. Podívaná končí.

Thursday, May 04, 2006

Od úvodních akordů

"Rape Me" hraje kapela naplno, zvuk prudce vybuchuje a odráží se z pódia do davu - "Breed", "Blew", "Sliver", "Milk It", "Heart Shaped Box". Ke konci hrají "The Hit"; Kurt sice spletl úvodní akordy, ale hroziči v kotli šílí. Při skladbě "Lithium" letí svíčky' a zapalovače vzhůru a všem v téhle obrovské ratejně je jasné, proč milují právě Nirvanu.
Přestože je mezi Chrisem Novoselicem a Kurtem vzdálenost nejméně devět metrů, pohybují se a reagují, jako by k sobě měli mnohem blíž; komunikace jim rozhodně nedělá problémy. Uprostřed bloku Kurt volá na Chrise: "Paráda! Klidně bych vydržel hrát ještě hodinu!" A hrají, za hodinu a půl stihnou čtyřiadvacet písniček, včetně osmi skladeb z nového alba. Publikum nadšeně tleská novým věcem, hlavně dravé skladbě "Scentless Apprentice" a majestátní "All Apologies", jež se ztrácí v oparu buddhistických modliteb a feedbacků.