Skupina netoužila po slávě,

ani na ni nebyla připravená. Sláva je překvapila. Zaskočila je. Přišla moc brzy. Chris s Davem ji nesli těžce, Kurt ještě hůř. Většinu roku 1992 byli jako ochromení, ale začátkem jara následujícího roku se už Kurt, Chris a Dave dívali na všechno, co se stalo, se stoprocentním nadhledem.
Dave mi o všem vyprávěl v Laundry Room, skromném nahrávacím studiu v Seattlu, které vlastní dohromady se starým kamarádem a bedňákem Barrettem Jonesem. Seděl na podlaze mezi nástroji, zesilovači a kabely, na košili měl placku K Records a házel do sebe toxické jídlo z blízkého obchodu 7-Eleven. Na svých čtyřiadvacet let je velmi výřečný a sebejistý a je neobyčejně vyrovnaný; není přehnaně sebevědomý, ale zná svou cenu. "Dave je nejvyrovnanější kluk, jakýho znám," říkává o něm s oblibou Kurt.