Písně na Nevermind

jsou možná o pocitu odcizení a apatii, ale je to odcizení a apatie vůči věcem, které nejsou tak důležité. Kapela se naopak jednoznačně vyslovila k problému feminismu, rasismu, cenzury a hlavně strachu z homosexuálů. Každý náznak pasivity byl smeten úžasnou Bílou hudby (především výbušných bubnů Dava Grohla) a nepopiratelnou schopností skládat písně. Byla to vášnivá hudba, která nic nepředstírala. Nirvana dodávala sílu generaci, která sama žádnou sílu neměla.
Počátky životní dráhy členů skupiny odráží osud jejich generace. Všichni tři pocházejí z rozvrácených rodin. Všichni tři (dokonce i bývalý bubeník) trpěli v dětství silným pocitem odcizení; dva nedokončili střední školu.