Oratorium:

Vyvíjelo se takřka paralelně s vývojem opery – bylo to fakticky ”duchovní drama”: funkce oratoria byla různorodá:
1) v době velikonočního postu, kdy bylo zakázáno hrát divadlo, fungovalo oratorium jako jistá kulturní náhražka za operu. Bylo komponováno na biblické náměty – starozákonní, nebo novozákonní – ze života svatých, zejména pak na evangelijní texty pašijí, které byly vhodné právě pro velikonoční týden.
2) V Římě, kde bylo centrum katolické církve, nebylo vždy společensky vhodné, aby kněží a mniši chodili do divadla na ”příliš světské”opery. Právě v Říme se proto vyvinula tzv. římská operní škola, která používala různé alegorické náměty (spor Duše s Tělem atp.) – a to už takřka od dob florentské Cameraty. Nejstarší známá duchovní opera je Rappresentatione di Anima e di Corpo (1601/02) od Emilia de Cavallieriho, člena Cameraty (viz o ní v partii o florentské Cameratě). V Římě se tyto duchovní opery často prováděly přímo v chrámu – konkrétně v chrámových oratořích (latinsty oratio = modlitba - oratoř = zvláštní, někdy i oddělený prostor v chrámu, určený pro klidné rozjímání a modlitby a také pro čestné nebo významné osoby – dobové VIP). Oratorium se katolické církvi hodilo jako jeden z působivých prostředků rekatolizace – a proto ho církev velice podporovala.
Oratorium převzalo všechny základní vyjadřovací prostředky opery – předehru, mezihry, recitativy, árie, zachován zůstal VŽDY sbor, který měl dokonce velmi důležitou roli. Oratorium se ovšem nehrálo na scéně a v kostýmech: bylo určeno zásadně pro koncertní přednes a tudíž si, kvůli lepší orientaci v ději (neboť i oratorium de facto vypráví příběh) si vytvořilo postavu vypravěče, komentátora, průvodce po ději. Například v pašijích je tímto vypravěčem nejčastěji sám evangelista.
Oratorium bylo buďto latinské (pro kněze a duchovní elitu) nebo ”lidové” (tzv. oratorio volgare) pro obecný lid – v italštině eventuálně v jiných mateřských řečech.
Nejvýznamnějším skladatelem barokního oratoria byl Giacomo Carissimi (1605 – 1674), autor několika desítek oratorií, z nichž se dochovalo cca 20 – hlavně starozákonní náměty (Jonáš, Baltazar, Šalomounův soud, Abraham a Izák, Job,…). Carisimi působil v Římě. Barokní oratorium vyvrcholilo v díle Bachově (pašije- Maoušovy a Janovy) a zejména Händlově (celkem 26 oratorií – m.j. Mesiáš, Juda Makabejský, Izrael v Egyptě, ….)