samostatný druh komické opery se nazýval commedia per musica (event. commedia in musica).Jeho ”komično” spočívalo především v používání neapolského dialektu, který je vůči spisovné italštině v podobném vztahu jako asi hanácký dialekt vůči spisovné češtině. Děj takovýchto oper nemusel být vždy čistě komický – mohl být i moralistní-mravokárný, poučný a podobně – s komickými epizodami.