Benátská opera

Benátská operní škola začala rozšiřovat délku opery, členit ji do jednotlivých aktů (to vlastně přinesl Monteverdi) a v hudební složce se začíná pozvolna odlišovat zpěv ariózní od recitativního. Árie má přehlednější hudební formu, je pravidelně rytmická a její text je většinou rýmovaný. Z recitativu a árie se stávají dvě základní zpívané složky opery: recitativ je hudebně chudý, přesně sladuje obsah slova a ”posouvá kupředu” dramatický děj. Árie naproti tomu je hudebně svébytná a z hlediska dramatického znamená vždy zpomalení nebo dočasné zastavení děje. Vyjadřuje se jí většinou určitá dosažená situace, nálada, citový stav, rozjímání, ”zpověď zpívající postavy publiku”.
Vedle Monteverdiho patřili k nejvýznamnějším představitelům benátské operní školy ještě:
Francesco Cavalli (1602 – 1676), Marc Antonio Cesti (čti Česty,1623 – 1669), ve druhé generaci především slavný a vlivný Alessandro Stradella (1644-1682) a do jisté míry i Antonio Vivaldi (1678-1741) – i když Vivaldiho opery už patří do jiné vývojové etapy a není v nich už nic typicky ”benátského”. Byl to ovšem Benátčan a většinu života v Benátkách působil.
F. Cavalli byl přímým žákem Monteverdiho a napsal cca 40 oper – nejvýznamnější z nich je La Calisto (na libreto Giovanni Faustiniho – viz níže)
M.A. Cesti byl žákem Cavalliho a k jeho nejznámějším operám (celkem asi 30) patří Il pomo d´oro (Zlaté jablko - námět ”Paridova soudu”).
A.Stradella pocházel z Říma, později cestoval a nejdéle pobýval v Benátkách. Byl to m.j. velký dobrodruh záletník a při jednom milostném dobrodružství v Janově byl 25. února 1682 zavražděn.
Stradellovy opery zvyšují efektnost (projevuje se zde už tlak veřejného operního provozu): rozvíjí se árie a tím se i zvětšují rozdíly mezi ariózním a recitativním zpíváním. V instrumentální složce svých oper Stradella experimentoval s nástroji, se stylistikou a témbrem, rozšiřuje orchestr a používá koncertantní prvky rozdělením orchestru do dvou ”soupeřících skupin”. Tím bezprostředně ovlivnil např. tvorbu A. Corelliho. Mimo opery psal i instrumentální hudbu – sinfonie pro jedny nebo dvoje housle a continuo, z nichž se o něco později u Corelliho vyvinou sonáty a triové sonáty. Stradella psal opery v benátském efektním slohu pro řadu operních divadel v celé Itálii.
K nejznámějším Stradellovým operám patří La forza d´amor paterno (Síla otcovské lásky, 1678, psáno pro Řím) a Il moro per amore (Smrt pro lásku, 1676, psáno pro Janov)
Benátská opera rozšířila ”kompars” – sbory, statisty, balet, stále více využívala atraktivní scénické efekty – propadliště, různé ”létací stroje” na nichž se z provaziště na scénu spouštěli bohové atd. Operní divadla potřebovala zájem diváků – byla závislá na zisku ze vstupného. To na druhé straně znamenalo i ústupky průměrnému a méně vytříbenému vkusu většiny diváků, kteří na operu chodili především jako na atraktivní podívanou. V Benátské opeře se rovněž do opery poprvé dostávají komické prvky pro obveselení diváků. Jsou to většinou doprovodné epizody, v nichž vystupují obyčejní lidé se svými světlými i stinnými stránkami: chytří sluhové a služky, hloupí boháči, lakomci, chlubilové, záletníci, hypochondři,…