A mají také ochranné krunýře.

"Vlastně jim nejsou na nic," medituje Kurt. "Je to část jejich páteře, a to dost citlivá - když je do krunýře praštíte, zraní se, takže to není žádná ochrana, jak si každej myslí. Když padnou na záda, praskne jim a umřou. Je to, jako bys neměl páteř uvnitř, ale venku."
Kurt dostal práci v hotelu Polynesian, který se nachází na pobřeží asi dvacet mil od Aberdeenu. Dělal zde správce, údržbáře a "poskoka pro všechno". A jako vždy se moc nesnažil, aby se z něj stal vzorný pracovník. Místo aby uklízel nebo něco spravoval, zalezl si do pokoje, kde nikdo nebydlel, zapnul televizi a poklimbával.
Kurt se nepřestal rozhlížet po nových levných drogách. "Tenkrát nikdo z nás neměl prachy a nechtělo se nám utrácet za koks nebo podobný krámy," vzpomíná Lukin. "Spousta lidí se sjížděla kašlacím sirupem. Pamatuju se na kluka, kterej se mnou chodil na střední; házel do sebe jeden aspirín za druhým a měl po nich senza rauš."