V té době už ochutnal snad všechny drogy kromě PCP.* ("Vždycky jsem slyšel, jak po něm lidem ruplo v bedně, a někdy skočili i z okna.") Heroin představoval nejzazší mez. Kromě jiného na něm Kurta přitahovalo dekadentní kouzlo zakázaného ovoce a to, že si ho spojoval s rockery, jakými byli Keith Richards a Iggy Pop. "Iggy Pop pro mě byl nedostižnej idol," říká Kurt. "Chtěl jsem zažít, jaký to je, protože už jsem věděl, že opiáty mi chutnají. V Aberdeenu se heroin sháněl strašně těžko, a tak jsem si říkal, že si to nesmím nechat ujít." Kurt věděl, že se nemůže stát na heroinu závislý, protože bylo vyloučeno, aby měl v Aberdeenu stálý přísun.
Svůj podíl na tom měla možná i iluze euforie, kterou heroin poskytuje. Jakákoli euforie byla v Kurtově životě vzácností. Už na střední škole mu šlo okolí tak na nervy, že si vypěstoval několik neurotických zlozvyků; lámal si klouby u prstů, škrábal se v obličeji a každou chvíli si vjížděl do vlasů. Škubalo mu v oku. Bál se, že z něj bude schizofrenik.