Jednou Kurt koupil asi půl tuctu želv a dal je do vany uprostřed obýváku; terárium vedle vany zabralo skoro celý zbytek pokoje. Místo odpadu tesař Lukin vyvrtal díru do podlahy a pomyje s páchnoucími zbytky hamburgerů a želvími výkaly svedl do podloží domu. Ale základy byly tak prohnilé, že voda stoupala vzhůru a vsakovala se do podlahových prken. "Strašně to tam páchlo," přiznává Kurt.
Kurt měl pro želvy zvláštní slabost. "Mají v sobě něco fascinujícího, něco, co se nedá popsat," říká. "Želvy mají v podstatě tento postoj - vlez mi někam, trčím tu v nádrži, cítím se mizerně, nenávidím tě a nemíním pro tebe dělat žádný představení."