Impedance reprosoustav

Račte si ve svých časopisech najít nějakou impedanční závislost reprosoustavy na kmitočtu, To je panorama Alp (nelže-li ovšem výrobce). Co z toho vyplývá? Taková "nominálně" 4 ? reprosoustava má impedanci ve slyšitelném pásmu např. v rozmezí od 3,5 asi do 16 ?. Co z toho vyplývá? Obvyklý tranzistorový zesilovač s výstupní impedancí 4 ? pak dodá do reproboxu výkon 25 W na kmitočtu 500 Hz, na kmitočtu 2 kHz pak jen 8 W. Je jasné, že tyto kmitočty zazní různě silně. Považuji vyrovnanou impedanční charakteristiku za důležitou a její nedostatky ruší do jisté míry elektronkový zesilovač, jež je např. při výstupní impedanci 8 ? proměnné zátěži reproboxů vlastně částečně nepřizpůsoben při vyšší impedanci dodá vyšší napětí (větší výkon) a naopak.

Vnímání zvuku

Nyní si pravíme dva názory:
a) Nutný výkon zesilovače.
b) Zkreslení reproduktorů - 3 % zkreslení reproduktorů nejsme schopni odhalit.
Schopnost vnímat zvuk máme v dynamickém rozsahu asi 130 dB. "Nahoře" to už bolí. Naopak dole při 30 dB (stav klidu v místnosti) hraje zesilovač na výkon méně než 0,00001 W. V hudbě je však spousta zvukových detailů na této úrovni. Tvrdím, že kvalita zesilovače je více závislá na tom "prvním wattu." Nahlédněte ještě jednou do tabulky: pro 80 dB hluk stačí výkon asi 0,1 W.

Hlasitost poslechu
V našem pokoji s reproduktory(2x1 W) s citlivostí 90 dB/W•m bude hluk 93 dB a to ne jen 1 m od reproboxu ale vlivem odrazů i v celém pokoji. Zkuste si to doma!
Zdroj zvuku Akustický tlak (ve vzdál. 1 m)
Řeč 70 dB
Trubka 90 dB
Saxofon 85 dB
Buben 105 dB
Smyčcový kvartet 90 dB
Podle této tabulky nám při výkonu 2x1 W hraje v pokoji smyčcový kvartet. Chcete 105 dB? Strčte hlavu do velkého bubnu. A nebo to otočte na zesilovači doprava na 2x10 W.

Zkreslení reproduktorů

Nejčastěji užívané basové či středobasové reproduktory o průměru 16 až 20 cm mají souhrnné zkreslení při příkonu 5 W v rozmezí od 3 do 10 % v závislosti na kmitočtu, šířce přenášeného pásma a konstrukci reproduktoru. K čemu pak zesilovač, jež má při výkonu 100 W zkreslení 0,01 %? Nebudou důležité spíš jiné vlastnosti zesilovače, jako například přenos detailů (malých signálů)?

Poslechový prostor

Jen velmi zjednodušeně pár rad k našemu pokoji. Pokud nepodřídíme vše poslechu hudby, jsme na tom všichni zhruba stejně. Na zemi je koberec, různě rozmístěný nábytek, záclony, čalounění křesel, eventuálně vzadu závěs naproti reproboxům. Z mé zkušenosti, dosáhneme vjemu "prostoru" hudební scény ve vzdálenosti od reproboxů větší, než kde leží vrchol rovnostranného trojúhelníku (s reproboxy ve dvou vrcholech - viz schéma). S odrazy nižších kmitočtů je to horší (ve srovnání s vyššími). Máme v podstatě dvě možnosti. Buď instalovat na protější stěnu větší tlumicí panel, nebo musíme vybrat místo, kde nebudou nízké kmitočty zaznívat a kde ani chybět.

Tři druhy posluchačů

aneb muzikant, zvukař a hifista.
* Muzikantům často přes obsah hudby uniká faktor kvality, na druhé straně však zkušenost a požadavky na věrnost reprodukce je řadí mezi ty nejnáročnější.
* Zvukařům naopak uniká často obsah hudby, protože zkoušejí, přepínají, přemisťují reproboxy, vyměňují kabely, věší závěsy atd.
* Hifista pak hledá různé druhy zkreslení a dumá nad jejich odstraněním.
Račte se sami zařadit prosím.

Cíl audiofila

je dostat tu kapelu z CD (nebo jiného nosiče zvuku) do svého pokoje. Měřím jakožto fyzik to, co lze dostupnými přístroji. Pro poslechový test však zásadně užívám přímé srovnání dvou komponentů přepínáním při poslechu a to na dálku z místa posluchače. Vím, co chci slyšet. Profesionální 15letá praxe hudebníka. Od všech hudebních žánrů požaduji při reprodukci totéž. Aby zněly co možná nejvěrněji a nejblíže koncertní formě. Pak začínám testovat poslechem lidského hlasu, sborů a poslechem akustických nástrojů. Tam je naše živá zkušenost nejsilnější. Vídám chlapce sedící před reproboxy a rozplývající se nad tou dunivou baskytarou, kde hraje každá tón jinak silně a za chvíli z toho duní i v hlavě. Každý však chce poslouchat něco jiného a jinak. To je dobře, že si můžeme vybrat!

trochu vedy

Do jaké míry souvisí to, co slyšíme, s technickými (elektrickými) parametry udávaných výrobcem? Nevypustí výrobce občas nějaký ten "méně důležitý" parametr? Jak fyzikálně zařadit takovou "živost" nebo "vzdušnost"?
Které jsou ty méně či více důležité měřitelné elektrické vlastnosti? Stále častěji se setkáváme s poslechovým testem reprodukčních zařízení, protože elektrické vlastnosti i akustické jsou několika málo uváděnými parametry hodnoceny velmi povrchně. Tím chci říci, že měření a poslech by mělo být totéž, ono se toho však měří málo.
Zmíním jen pár otázek:
* Účel reprodukce a akustický prostor
* Zkreslení reproduktorů
* Hluk a výkon
* Zkreslení zesilovačů - třídy A, AB a B
* Impedance reprosoustav
* Kmitočtový rozsah

Kurt se Tracy

moc líbil, i když vypadal na její vkus trochu mladě. Byl hubený a měl krátké vlasy. "Překvapilo mě, jak má strašně modrý oči," vzpomíná. "V životě jsem takovou barvu neviděla."
Když se spřátelila s Chrisem a Shelli a začala se s nimi stýkat, potkala po roce Kurta znovu. Bylo to v domě rodičů Buzze Osborna, kde všichni sledovali, jak do sebe Buzz s Chrisem lijí silné pivo Mad Dog. Když Kurt odešel, Buzz ji informoval, že je to kluk, co maloval ty skvělý Kiss na dodávce Melvins. Jezdili s ní na turné a říkali jí Melkára. Kurt používal nesmazatelné fixy a vždycky, když mu došly, šel si do nákupního střediska v Montesanu ukrást jiné. "Připadalo mi to docela dobrý," svěřuje se tracy

Přestože dlužil majitelce za nájem, zůstal ve svém brlohu ještě dva měsíce poté, co odešel Lukin.
V té době se začal scházet s dívkou, která se jmenovala Tracy Maranderová. Nebyla jako ostatní dívky, které znal. Nosila kabát se zebřími pruhy, vlasy měla obarvené na ohnivě rudou barvu a byla z Olympie. acy se ráda bavila a byla svým způsobem výstřední, ale zároveň měla mírnou a mateřskou povahu. Po několika týdnech se stala první vážnou Kurtovou známostí.
Potkali se asi před rokem v Seattlu před punkovým klubem Gorilla Gardenš v čínské čtvrti (dnes již tento klub neexistuje). Seznámil je jejich společný kamarád Buzz Osborne. Tracy seděla se svým přítelem v autě, popíjeli pivo a povídali si s Buzzem a Kurtem, kteří také pili pivo. Jejich setkání bylo přerušeno, když si Tracy všimla, že se k nim blín několik policistů, a nechajíc za sebou Kurta s Buzzem napospas policii, ujela.

Měli i vlastní nahrávací firmu.

Johnson spolu s Candacem Petersonem řídili malou, ale vlivnou nezávislou společnost, 1~ Records, která mimo jiné distribuovala i podobně zaměřené zahraniční kapely - Young Marble Giants, Kleenex a Vaselines.
Kurt tento K étos nebral se vším všudy. Rád nosil dlouhé vlasy a rád fetoval. Ale líbila se mu jejich hudba a poselství, které v sobě nesla. "Otevřelo mi to dveře k muzice, jakou jsem nikdy předtím neslyšel," říká Kurt. "Uvědomil jsem si díky tomu, že jsem strašně dlouho nepřemýšlel o svým dětství. Snažil jsem se na ně zapomenout. Prostě jsem je vymazal. Tohle mi pomohlo vrátit se zpátky do dětství a ke vzpomínkám na ně. Bylo to milý připomenutí nevinnosti." Na levém předloktí si nechal vytetovat jednoduchým emblémem ohraničené písmeno K - "Aby mi připomínalo, že mám zůstat dítětem."

Olympijská kulturní mládež nehorovala pro tvrdý rock, naopak si oblíbila jakýsi druh naivní hudby označované jako "love rock", jejímiž představiteli byli například Jad Fair či skupina Treat Happening vedená Calvinem Johnsonem. Johnson byl dorninantnx postavou této scény a inspiroval zástupy lidí - Kurt jim říká "kalvinisté" - kteří mluvili a oblékali se jako on a usilovali po jeho vzoru o návrat k dětské nevinnosti.
Šlo o komunitu excentriků, kterou odmítali dokonce i punkrockeři. Kalvinisté nebrali drogy, nebo to alespoň tvrdili, a nosili nakrátko ostříhané vlasy. Všichni spolu hráli v kapelách a spali spolu. Měli vlastní kavárnu, vlastní obchod s deskami a KAOS se v podstatě stal jejich soukromou stanicí. "Založili si vlastní malou planetu,`` říká Kurt.