Kurtova tvořivost a inteligence, i to, že si brzy uvědomoval své umělecké sklony, všechno ještě víc komplikovalo. "Až asi v deseti nebo jedenácti jsem si začal uvědomovat, že jsem jinej než všichni ostatní ve škole," říká. "Zjistil jsem, že mě baví malovat a poslouchat muziku víc než ostatní spolužáky. Pomalu to ve mně rostlo a uvědomoval jsem si to. Ve dvanácti jsem se začal vyhýbat ostatním." Byl přesvědčený, že nikdy nepotká někoho podobného, a přestal vyhledávat kamarády.
"To je tím městem - kdyby žil někde jinde, byl by v pohodě," vysvětluje Wendy. "Ale tohle je strašný zapadákov. Všichni se hlídají, kritizují se a nesnášejí, když se někdo vymyká jejich představám jako on."