Přibližně v té době se naučil nevybíravým způsobem používat svůj prostředníček. Při jízdách po městě s matkou, která si vyřizovala pochůzky, seděl vzadu v autě a dělal gesto se vztyčeným prstem na každého, koho míjeli.
Než začal chodit do druhé třídy, stačili si všichni všimnout, že umí dobře kreslit. "Brzy toho měl plné zuby. Každý mu kupoval jen štětce nebo malířské stojany. Téměř jsme mu to znechutili," vzpomíná Wendy.