Ale možná v tom bylo něco víc. "Dokážu být citlivej, ale někdy ne, a taky se neumím vyjádřit," přiznává Don. "Někdy se chovám jako blbec a ubližuju lidem. Ne že bych někomu chtěl ubližovat, ale v tu chvíli si to prostě neuvědomuju." Co když to tak bylo i s Kurtem? "Je to možný," říká Don. "Určitě."
Je to zvláštní, ale když si má Don vybavit léta strávená s Kurtem, jako by ztratil pamět. Přestože se jeví jako milý a nenáročný pán, napětí z rozvodu v něm mohlo uvolnit jeho horší já. "Vládl jsem silnou rukou?" ptá se sám sebe. "Moje žena to tvrdí. Asi vyletím dřív, než začnu myslet. A pak snadno někomu ublížím. Za chvilku mě to přejde a zapomenu na to, ale ti ostatní ne. Můj táta mě mlátil řemenem a nejen jím, někdy jsem měl monokly. Ale já si nevzpomínám, vlastně ano, jednou jsem ho řemenem praštil."