Ale když jsem v devíti začínal být maniodepresivní, viděl jsem to jinak. Najednou to byl nedostižnej sen."
V desáté třídě Kurt přestal snít o slávě. "Tenkrát jsem si už vůbec nevěřil," vypráví, "měl jsem malý sebevědomí a představa, že bych se moh opravdu stát rockovou hvězdou a zvládnout, co se od ni čeká, mi připadala naprosto absurdní. Neuměl jsem si představit, že bych byl v televizi, dělal interview nebo něco podobnýho. Na něco takovýho jsem nepomyslel ani ve snu."
Otec ho donutil, aby vstoupil do baseballového družstva. Kurt se rozvaloval na lavici, a když ho zavolali k odpalování, schválně mávl pálkou mimo míč, aby nemusel hrát. Na lavici měl stálého společníka Matta Lukina, se kterým si povídali o Kiss a Cheap Trick. Znali se ze střední školy v Montesanu. Lukin na Kurta vzpomíná jako na "malého rebela s mastnýma vlasama".