Jako řadě jeho vrstevníků dávali Kurtovi lék zvaný ritalin, druh metamfetaminu, který působí proti hyperaktivitě. Usínal po něm až ve čtyři ráno. Sedativa působila tak, že ve škole usínal. Nakonec mu zakázali jíst cukr a potraviny obsahující neblaze proslulé červené barvivo, a to pomohlo. Žít bez cukru je pro hyperaktivní dítě velmi těžké, protože, jak tvrdí Wendy: "Je to pro ně svým způsobem droga."
Ale to, že nesměl jíst sladkostí, Kurta nijak nepoznamenalo. "Každé ráno vstával a strašně se těšil z nového dne," vypráví Wendy. "Byl plný života. Vybíhal radostně z ložnice plný vzrušení, že ho čeká další den, a nemohl se dočkat, co nového mu přinese."
"Byl jsem neskutečně štastný dítě," říká Kurt. "Pořád jsem křičel a zpíval. Nevěděl jsem, kdy přestat. Někdy jsem dostal od ostatních nakládačku, protože je štvalo, jak se hrnu do hry. Bral jsem hraní strašně vážně. Prostě jsem měl radost ze života."