Chris žije střídmě,

nerozhazuje. Rozhodně není rockovou hvězdou žijící si na vysoké noze - z jeho stařičkého kazetáku vypadávají dvířka.
Začátkem února proběhlo po krátkém předběžném interview těsně před Vánocemi roku 1992 první kolo rozhovorů s Kurtem, které dohromady trvaly přes pětadvacet hodin. Začínaly pozdě v noci, když se Kurt vrátil ze zkoušek na In Utero a končily ve čtyři nebo v pět ráno. Kurt byl zrovna uprostřed stěhování do dočasného domova v Seattlu a ted se šoural po svém a Courtneyině hotelovém apartmá, na sobě měl pyžamo, jehož díly k sobě nepatřily, kouřil jednu cigaretu za druhou a prošpikovával svůj příběh neskutečně suchými a sarkastickými moudrostmi. Jednou si nasadil stroj na virtuální realitu něco mezí walkmanem a soukromou psychedelickou světelnoi show - se kterým experimentoval, aby potlačil chronickou bo lest žaludku. Různým nastavením se prý stimuluje pamět tvůrčí fantazie, energie a relaxace.