Benátská opera

V roce 1600 byla ve Florencii provedena další opera – Periho Euridice na libreto O. Rinnuciniho (několik částí této opery zkomponoval Caccini – šlo tudíž o jakýsi ”team-work”). Ta už je z větší části dochovaná. Námět je ze slavného mýtu o Orfeovi a Eurydice. V roce 1602 napsal Caccini svou vlastní operu se stejným námětem i názvem (a na stejné Rinnuciniho libreto) – Euridice. Obě tyto opery jsou si velmi podobné. Cacciniho Euridice je dochována v úplnosti a též nahrána. Trvá necelou hodinu a hudebně je spíše průměrná. Nemá předehru, vystupují v ní pouze 3 sólové hlasy: Orfeus, Eurydika a alegorická postava Tragédie. Navíc jsou zde dva ”minisbory” – 3 pastýři a 3 nymfy. Zpěváky doprovází pouze cembalo, loutna a gamba.
Periho nebo Cacconiho ”Euridice” nejspíš viděl ve Florencii Monteverdi, který, jako geniální skladatel, povznesl princip opery hned svou prvotinou Orfeo (Mantova 1607) na vysokou uměleckou úroveň. Rozšířil ji na 5 dějství, rozšířil orchestr, rozšířil sbory (sbory pastýřů a nymf ”na zemi” a sbor v podsvětí – v říši boha Háda a bohyně Persefony.
Opera měla hned od počátku úspěch a začala se v Itálii rychle šířit.
BENÁTSKÁ OPERA
První důležitou operní školou je benátská škola: Jejím zakladatelem je Claudio Monteverdi, který v Benátkách působil od roku 1613 jako kapelník u sv. Marka. Věnoval se ovšem i činnosti operní. V Benátkách se opera záhy stala ”věcí veřejnou” a v roce 1637 zde bylo otevřeno první veřejné operní divadlo (Teatro San Casiano), kam měl přístup každý, kdo zaplatil vstupné. Záhy začala přibývat další veřejná operní divadla, takže 10 let po otevření Teatro San Casiano jich už v Benátkách bylo více než 10.