Kurt scénu pozoroval z okna svého pokoje. Později zaplatil několika dětem, aby vylovily z řeky co nejvíc zbraní, a prodal je. Za vydělané peníze si koupil svůj první zesilovač. Pak vzal chlápka, který mu ho prodal, ke svému dealerovi marihuany, a ten všechno utratil za trávu.
Kurt hrál na kytaru hodně nahlas. Sousedé si stěžovali a Wendy násadou od koštěte odřela strop. Nejštastnější byl, když rodina vyrazila na nákupy nebo někam jinam, protože se mohl vyřádit. "Když jsme se vraceli domů, modlili jsme se, aby byla všechna okna celá," říká Wendy. Kurt přemlouval kamarády, aby s ním hráli, ale nikdo z nich neměl hudební sluch. Ve své kritice byl velmi neúprosný a přímočarý. Věděl přesně, co chce.
Nikdo netušil, že si u sebe v pokoji také zpívá. "Jednou," vzpomíná Wendy, "jsme ho s Patem zaslechli. Zpíval hodně potichu, nechtěl, aby ho bylo slyšet. Přitiskli jsme uši ke dveřím, podívali jsme se na sebe, pokrčili rameny a shodně jsme si řekli: ,Drž se radši kytary."`