Už dlouho

jsem v naší rockové produkci neslyšel tak bezproblémovou desku. Od začátku do konce uplývá s naprostou samozřejmostí a s vlastností u našich rockových kapel zatím nepříliš častou – se suverénností. Donedávna byla snad každá skupina přesvědčena o tom, že nárok na to být suverénní je nutno si vysloužit tím, že bude hrát složitěji než ostatní a že to patřičně dá najevo: výsledkem bylo ovšem zpravidla spíš smutné panoptikum mindráků.