Skládání

nových songů sklouzávalo do rutiny a alba se začala podobat jedno druhému. Z tohoto bludného kruhu se skupina snažila vymanit poněkud kontroverzním, téměř koncepčním počinem "Seventh Son of a Seventh Son" na kterém poprvé použila i klávesové nástroje. Toto nepochybně komerčně úspěšné album vstoupilo v dubnu 1988 do britské hitparády rovnou na první místo a singl "Can I Play With Madness" vybojoval druhou pozici. Odcházejícího Adriana Smithe vystřídal nový kytarista Janik Gers a pětice s výpomocí klávesisty Michaela Kenneyho pak na samém konci osmdesátých let natočila v nově vybudovaném domácím studiu Stevea Harrise nepovedené album "No Prayer for Dying".